Veverčin breakdown aneb bajka o time managementu

Žila byla v lese Veverka. Znala se snad s každým zvířátkem a každý znal šikovnou Veverku, která se o vše postará a všem poradí.

Když Ježek nevěděl, jak si v Lesním Informačním Systému (takzvaném LISu) najít výsledky z Lesní školky, nepodíval se do návodu – rovnou zavolal Veverce. Když Medvěd nevěděl, jak napsat životopis, šel za Veverkou, protože ta měla práce dvě. Havran Veverce psal pokaždé, když nevěděl, jestli mají úkol nebo test. Nezapomněl zmínit, že pro Veverku jsou tyhle věci jednoduché, protože má přece diář. Myška Veverce často říkala, že to nemá s těmi radami pro okolí přehánět a okamžitě všem odepisovat, jelikož už tak toho má moc a zblázní se z toho. Myška byla dobrá kamarádka, ale taky občas Veverce zavolala, jestli by jí neporadila s tím proklatým systémem nebo nepřeložila pár stránek do kůrovcového jazyka. Zkrátka každý v lese věděl, že se na Veverku může obrátit a ona všechno ví nebo zjistí. Má přece kontakty na každého, komu už poradila.

Veverka byla všude. Studovala v lesní školce kůrovcový jazyk, byla v lesní radě i komisi, pomáhala v oříškovém výboru, brigádničila u studánky a absolvovala všechna školení pro práci s LISem. Pokud měla Veverka chvíli čas nebo ji někdo požádal, chystala lesní slavnosti a zametala spadené listí z lesních cestiček.

Často při zametání vzpomínala, jak právě tato výpomoc byla jejím prvním krokem do víru událostí v lese. Jednoho dne přišel Vlk z lesní rady mezi studenty lesní školky, jestli by nechtěli pomoci pozvednout les na vyšší úroveň a Veverka nadšeně souhlasila. Jako lesní zvířátko se cítila poctěna, že může přispět. Za zametání nakonec dostala vyznamenání a Vlk ji pozval na zasedání rady. Na zasedání se dozvěděla o oříškovém výboru a měla spoustu nápadů, jak zefektivnit jeho práci. Zkrátka příležitostí, jak zlepšit les, bylo stále víc. Veverka si uvědomila, že je potřeba pracovat na všech frontách, aby bylo docíleno kýženého výsledku. Pořídila si diář, zapisovala si všechny úkoly, dělala si na každý den to-do list, aby měla jasně stanovené priority a na nic nezapomněla, na lepící lístečky si připisovala poznámky k událostem, a když něco nestíhala, přeskočila oběd.

Bylo toho hodně, ale Veverka to dělala ráda. Měla pocit, že to má smysl, a že by měla pomáhat ostatním zvířátkům, která měla jiné starosti. Třeba Liška z lesní školky se starala o liščata. Rorýs se naplno věnoval debatnímu spolku a často zapomínal na všechno ostatní. Pro Krtka bylo těžké se zorientovat v lesních předpisech. A Jelen zase neměl ambice a byl sám se sebou spokojený. Veverka byla typ zvířátka, které chce výsledky a bude pro ně pracovat.

Jedno nedělní ráno zavolal Veverce šiškovým telefonem Jelen. Potřeboval, aby mu pomohla napsat motivační dopis, protože se chtěl stát lesním inspektorem. Veverka celou noc zpracovávala prezentaci pro oříškový výbor o alergenech a byla unavená, ale zeptala se Jelena, do kdy musí mít dopis hotový. Jelen beze studu odpověděl, že do poledne. Bylo devět hodin a Veverka od jedenácti prezentovala. Chtěla, aby jí Jelen poslal, co zatím napsal, že mu to zkontroluje u snídaně. Ten ale odvětil, že vůbec neví, jak se taková věc píše, a že je to stejně úplně k ničemu a jediná jeho motivace, aby se stal inspektorem, je výplata. Veverka si povzdechla a doporučila Jelenovi, aby začal rychle psát. Jelen se rozčílil. Proč mu Veverka nechce pomoci? Pomohla Krtkovi podat žádost o výjimku z testu zraku u tunelářů. Pomohla Lišce získat příspěvky na liščata. Pomohla Rorýsovi sehnat catering na debatní olympiádu! Ale na Jelena se vykašle, když ji nejvíc potřebuje. Nakonec za něj Veverka napsala celý dopis sama, nestihla se nasnídat a přišla pozdě na oříškový výbor.

Po odprezentování na oříškovém výboru na Veverku padl splín. Věděla, že prezentace nebyla dobrá, a o to víc si začala všímat, že skoro nikdo nedával pozor. Cestou domů si všimla na nástěnce článku o Rorýsovi, ve kterém se chvástal, jak uspořádal nejlepší debatní olympiádu ve všech evropských lesích. O Veverčině pomoci nepadlo ani slovo. Šla si koupit čokoládu na nervy a slyšela, jak Liška říká Krtkovi, že se mají dobře, protože Liška umí šetřit, zatímco Krtek se chlubil, jak je schopný, a proto dostal dobrou práci u tunelářů v bance. Ani jeden si nevzpomněl, že jim Veverka pomohla. Přihodila do košíku Prosecco a vydala se domů.

Doma si Veverka zalezla do postele namísto toho, aby otevřela diář. Vypnula si všechna upozornění, ztlumila telefon a vypojila zvonek. Připadalo jí, že nic nemá smysl, protože její náročná práce není nikdy oceněna. Odpoledne jí na dveře přišel zaklepat Jelen. Křičel, že je její vina, že ho na inspektora nevybrali. Veverka si nasadila sluchátka a pustila Nutflix. Když si konečně mohla odpočinout, pocítila, jak ji všechno bolí a jak má ztuhlá ramena z neustálého stresu.

Třetí den k Veverce přišla Myška, protože měla starost, když Veverka nepřišla do lesní školky. Myška byla dobrá kamarádka a poslechla si Veverčino trápení. Vymyslely spolu, jaká by situace mohla mít řešení.

1. Veverka si vezme dovolenou a rozhodne se, které její aktivity jsou pro ni nejdůležitější. Ty ostatní zruší a každý den si zajistí volný čas, ve kterém se bude věnovat svým koníčkům.
2. Veverka si nastaví jasné hranice, kdy, jak a komu bude pomáhat. Jelikož není lesní konzultant na všechno, nebude 24/7 odpovídat na zprávy. Věnuje jim jen hodinu denně, a i to bude časem snižovat. Se svými známými z lesa se bude kamarádit, nebude pro ně zadarmo pracovat. Je v pohodě říct: „Promiň, tomu se nevěnuju.“ a jít dál.
3. Veverka omezí technostres a bude provozovat nějaký sport, při kterém si pročistí hlavu. Nejprve bude chodit na procházky a až se bude cítit lépe, půjde s Myškou na túru. Trávit čas v přírodě bez mobilu je něco úplně jiného než permanentně přepočítávat, kolik červených upozornění svítí v Outlooku, Gmailu, Teams, Messengeru, Whatsappu a jinde.
4. Veverka dokončí studium v lesní školce. Koneckonců to je přesně to, co ji do téhle situace dostalo a zároveň i to, co ji drží na místě. Kdyby nechodila do lesní školky, klidně by si mohla sbalit svoje tři oříšky, odstěhovat se na Maledivy a učit tam kůrovcové písmo.

U posledního bodu se Veverka velmi zaradovala a část motivace se jí vrátila. Zároveň Myšce ukázala svou perspektivu a ta teď lépe věděla, jak Veverce pomoci. To bylo ze začátku těžké, protože Veverka byla zvyklá dělat všechno sama. Když Myška poprosila Lišku, Vlka a Krtka, aby se pokusili Veverce pomáhat a tolik na ni nespoléhali, všechno se zlepšilo. Jen Jelen byl pořád k ničemu.

Z tohoto příběhu plyne řada ponaučení a stejně jako většina bajek, je to právě tragická událost nebo konflikt, který hrdiny donutí uvědomit si, že se musí změnit. Veverka se v této situaci ocitne ještě několikrát, protože málokdy stačí jedno zhroucení, aby se všechno hned zlepšilo. S každým dalším koloběhem se Veverka ujistí, že když něco málo vynechá, tak se možná sníží naděje, že se les dostane na lepší úroveň, ale sám od sebe neshoří.

Zároveň časem jistí, že není jediná, kdo chce lesu pomoci. Začne se pomalu vzdávat svých pozic, aby na ně mohla nastoupit mladší zvířátka. Nejbolestivější zjištění pro Veverku však stále bude to, že nikdo není dobré nebo špatné zvířátko. Každý se chová podle toho, co jeho okolí uznává nebo neuznává, co zrovna potřebuje, nebo co ho trápí. Každé zvířátko se může změnit podle toho, jaké má hodnoty a nikdo neví, co ho v životě potká.

Autorkou bajky je Lucie Tomaňová.