„mám jen papír a na něm slova“, oslava poezie s Ústřední knihovnou

3. 4. 2025

Na 21. března připadá světový Den poezie, který jsme letos již po osmé uctili poetickým podvečerem v Čítárně. Svou tvorbu předneslo 15 tvůrkyň*ců, včetně tří odvážných z publika.

Představujeme dvanáct účinkujících

Jonáš Melichar: Průvodce v lesní škole Sedmihlásek zahájil večer přívalem pozitivní energie. Podle vlastních slov momentálně netvoří, protože „cítí ticho, které mu dovoluje nepsat – hřejivá nepotřeba ničeho“.
Helena Lněničková: Její tvorba vzniká v reakci na kresby Nicol F. Hendrukové, které byly promítány na plátno. Přítomní mohli pocítit, jak se text a obrazy vzájemně obohacují. Absolventka katedry anglistiky své básně také sama překládá.
C. H. Ohr: Také tento student anglistiky a autor sbírky Blázni Kvetou (2022) momentálně necítí nutkání psát, protože jej zrovna nic netrápí. Přednesl proto svou starší tvorbu. Najdete jej na Instagramu @c.h.ohr.
Vojtěch Velísek: Kolega knihovník z přírodovědy, absolvent češtiny a student informačních studií a knihovnictví, jehož erbovním zvířetem je mravenečník, promítal své básně na plátno. Kdo nechtěl číst, mohl jen zavřít oči a nechat se unášet volným veršem.
Simona Hendrychová: Doktorandka sociální psychologie svou tvorbu představila již potřetí. Ve studiu i básních se věnuje dekolonizaci psychologie, participativním metodám, aktivismu a queer tématům. Její tvorbu najdete na Psím víně, v revue Protimluv nebo na webu Nedělní chvilky poezie.
Poetická dehonestace: Sám svou tvorbu charakterizuje asi jako „trocha humoru, trocha hororu“. Píše to, co by ho samotného oslovilo, a dle vlastních slov rýmování zkrátka nedokáže zastavit. Na Instagramu jako @poeticka_dehonestace.
Barbora Zoja Zuchová: Autorka poezie i prózy, kterou oslovuje „fenomén paradoxu, podoby absurdna“ a její rodné Brno. Publikovala v časopisech Host, Weles nebo Tvar a na jejím Instagramu @brambora_soja najdete mimo jiné sérii fotografické bizarní poezie #takybrno.
Stanislav Adler: Účastník literárních soutěží, filmový divák a kritik, čtenář mnoha žánrů od francouzských prokletých básníků po Lovercrafta a autor titulního verše se věnuje psaní básní i krátkých povídek.
Anežka Skálová: Řečtinářka přednesla většinu své tvorby anglicky, její básně byly o bolesti ze života a chaosu a jako by se obraceli přímo k posluchačstvu. Říká, že psaní je pro ni způsob, jak si uspořádat myšlenky.
Adam Kašpárek: Spolubydlící kočky Kočky a student filozofie, jehož přáním je potkat se s Jackem Kerouacem se ve své tvorbě zamýšlí třeba nad lidskostí.
Beryl: Autorka sbírky Ohlušující ticho (2024), která by se „svými verši ráda dotkla tam, kam svými dlaněmi dosáhnout nemůže“. Na Instagramu ji najdete jako @slovabezpismen.
Zdeňka Obrová: Loňská účastnice, která letos sice nebyla v původním programu, ale přijala pozvání na podium. Její tvorba se za rok posunula do temnějších tónů.