„Řekneš pár básniček, dostaneš chlebíček“: devátý Den poezie s knihovnou

Lukáš Sabol

Večer zahájil absolvent sociální pedagogiky, dobrovolník a nadšenec do příběhů. Jak sám říká: „Poézia je možnosťou experimentovať s tým, ako vyjadriť veci inak, a otvárať príbehy.“

Jeho tvorba působí melancholicky, tematizuje v ní tíhu života. V textu Dědečku vyprávěj se vyrovnává s odcházením dědečka a smutkem, že jej na sklonku života už nepoznává.

Juliana Grieves

Juliana se představila jako „kunsthistorička a domestikovaná Slovenka, která vnímá poezii skrz hudbu“. Svou tvorbu, která obsahuje veršované písňové texty nebo recitály, sdílí na Soundcloud: soundcloud.com/julianagrieves

V textech se vyrovnává se strachem a bolestí. Objevuje se také téma hledání vlastní identity, napětí mezi slovenskými kořeny a současným životem v českém prostředí.

Jakub Novák

„Jakub píše poezii o věcech, které se špatně vyslovují nahlas. O paměti, která maže i bolí. O těle, které si pamatuje víc než rozum. Poezie je pro něj způsobem, jak dát tvar tomu, co by jinak zůstalo beze jména.“

Jeho básně jsou silné, plné fyzické bolesti. Působí syrově a naléhavě, zároveň mají jistou křehkost. Tematizuje vnitřní zranění i snahu o jejich zacelení, kdy proces uzdravování může být stejně bolestivý jako samotná rána.

Beryl

„Éterické stvoření zmítající se v brněnském chaosu života. Své verše by popsala jako komplexní mozaiky ze slov, odrážející podobu ryzího nitra.“ Svou tvorbu s publikem nesdílela poprvé. V prosinci 2024 vyšla v nakladatelství Pointa její první básnická sbírka Ohlušující ticho.

Ve své tvorbě zachycuje intimní prostor vztahů i vnitřních rozporů. V textech se objevuje napětí mezi blízkostí a odcizením.

Rhee

Dále se publiku představila Rhee, která se „věnuje jazykovědě už od roku 2019 a aktuálně se to snaží dotáhnout na doktorát s tématem českých negativně polaritních výrazů.“ Její šuplík se plní všemožnou tvorbou a nás do něj nechala, byť jen na chvíli, nahlédnout.

Své básně doplnila dramatickým, sugestivním přednesem. Tematizovala tlak rodinných krizí, generační napětí a hlubokou samotu, provázenou pocitem nutnosti jít stále dál.

Stanislav Adler

Student oboru Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury se na Dni poezie představil již minulý rok. Své básně publikoval i v magazínu Estetično či na platformě Divoké víno. „Kromě sledování a psaní o filmech se věnuje psaní básní, krátkých povídek a hře na klasickou kytaru.“

Jeho básně byly plné silné symboliky, obraznosti a výrazné rytmizace, zároveň melancholické a přemýšlivé.

Luna Rinasová

Studentka Českého jazyka a literatury píše poezii od svých třinácti let a ve svých textech se zaměřuje především na queer lásku, dětství, trauma a smrt. Inspirací jsou jí Jan Skácel, Elsa Aids nebo Ocean Vuong, Ryka Aoki a T. S. Eliot.

Její přednes v podobě poetického básnického pásma byl klidný, soustředěný a působil introspektivně. Ve své tvorbě zkoumá vlastní pocity a vnitřní neklid.

Martin Helcman

Martin pracuje na Ústavu přírodních léčiv Farmaceutické fakulty a pravidelně píše pro farmaceutické okénko časopisu Konopí. Je držitelem titulu mistra Slovenska ve slam poetry z roku 2017 a stejný rok vydal i svoji první sbírku O pálení.

Martin má profesní a volnočasovou zálibu v jedech, a také vystoupil s básní o jedu. Jeho vystoupení působilo odlehčeně, přesto bylo silné. Text, který se směje a přemýšlí zároveň.

Markéta Kašparová

Po přestávce se představila čerstvá absolventka Literatury a mezikulturní komunikace, možná nastupující „malá“ doktorandka na psychologii a umírněná aktivistka. V básních i kratších prózách si ráda pohrává se slovy, interpunkcí i významy.

Ve své tvorbě parafrázuje a využívá jiná díla, od Máje, přes Whitmana, až po Vypsanou fixu, dětské básničky a koledy. Rýmovaná a hravá forma a hrátky se slovy přesto nesou tíhu a strach z budoucího života.

Yakub Diviš

Dalším tvůrcem byl Yakub Diviš, neboli „malíř nepokojů. Spíše aktivní a vystavující malíř a lektor současné malby nežli básník, žijící a tvořící v Brně“ a také milovník výletů do přírody, vaření nebo koukání do ohně.

Básní ve volném verši, jako odpočinek mezi stěhováním a prací.

David Rosa

„David pochází z Pardubicka, v Brně studuje buněčnou biologii. Když už zrovna básní, tak nejraději skládá básně milostné, pro zábavu nebo jen jako oslavu přírody.“

Proud vody, řeky, používá jako symbol cesty životem. Ač mluví o utrpení, výsledkem je přesvědčení, že každý život stojí za to.

Klára Vymetalová

Studentka medicíny představila svoji tvorbu, ve které se „nejčastěji vrací k tématům víry, pochybností, odpovědnosti a hranic mezi tím, co si myslíme, a tím, co skutečně žijeme“. Psaní textů jí neslouží jako odpovědi, ale jako způsob hledání.

Přednesla několik kratších básní o hledání cesty životem, o nejistotě z nejistoty.

C. H. Ohr

V neposlední řadě nám něco ze své tvorby přednesl i C. H. Ohr – „čerstvě čtvrtstoletý, už trochu moc dlouho student anglického jazyka a literatury.“ Svoji tvorbu sdílí například na Instagramu (@c.h.ohr) v naději, že se v nich někdo najde, že se někomu budou líbit, nebo že dokonce někomu pomůžou. Kromě toho pracuje na další sbírce.

Jeho tvorba je ironická, sarkastická a existenciální. Je váháním o smyslu života, méněcennosti a jisté únavě z vlastního žití.

Tereza Fuks

Na závěr s posluchači sdílela svou tvorbu také Tereza, „Pražačka studující psychologii v Brně. Ráda dělá barevný handpoke, jí levnou vegetariánskou pizzu, prohlíží si drahé dětské knížky a hladí cizí psy.“

Přednesla básně rozdílné povahy. Dotýká se feministických témat a maskulinity.

Závěrem večera dostalo prostor několik kolemjdoucích. Příležitost předstoupit před plnou Čítárnu využilo hned osm statečných, z nichž jmenovat můžeme Zdeňku, Tajgu, Adama, Huga, Noru, Pavla a Čeňka.

Všem vystupujícím i zúčastněným děkujeme za jedinečný zážitek. Budeme se těšit zase za rok, již podesáté!