(následující text neprošel korekturou po OCR)
BÁSNICKÁ ETIKA ANTONíNA
SOVY
\!
opojení, jako marnotratného dárce smyslné hudby,
která spoutává a svádí kouzelnictvím melodických
rytmů, důvěrnou pr'olínavosti záludně sladěných slov,
celým tím naléhavým šepotem, dotýkajícím se nejen
sluchu, ale i čiv a pletL Pro tyto čtenáře a uctivatele
Sovovy patří oblast velkého našeho lyrika soudobého
k mlžné a neklidné pr,ovincii básnictví sensitivního a
impresionistického; zdá se jim býti zrozena jen a jen
z feerické svatby
Ale Antonín Sova překonal s odhodlanou
rozhodnosti právě tyto počátky. Zachrániv čistotu a citlivost
svých smyslů, nechtěl zůstati pouhým sensitivem ř
tvrdý a závazný svět voluntarismu zavolal jej
kovovým svým hlasem k sobě. Neztrativ ničeho ze vnímavé
a roznícené své dojmovosti, pohrdl přece výsadou
slouti jen a jen impresionistou - a hluboko pod mo-
[na začátek stránky]
