(následující text neprošel korekturou po OCR)
JAN GEBAUER L o s o b n o s t. l~ 'I /, 'i : den skonu Jana Gebauera, kdy noviny mlu ~'~'~ilY o filologických p"cich. univmitnfch dů\r :tojnostech a úředních poctách, prožívali všickni, kdo slyší rytmus kulturního českého života, bezprostředně krutý dojem, že odchází zde kus naší nejvzácnější současné historie, a že náhle české jmění intelektuální bylo umenšeno a zkráceno. Neboť pro ná:š duševní život byl v posledním čtvrtstoletí Jan Gebauer rozhodně a representative man: typický ukazatel naší vědecké mohutnosti, kritický vůdce přísné a přesné naukové abstrakce, kterou se dá měřiti síla a odvaha myšlení v národě, bohatý a štědrý tvůrce a dárce, jenž tvořil z vlastního zdroje poznání a rozdával z darů svého osobního úsilí, ale hlavně celistvý a jednotný karakter, jehož vůle a jehož rozhodnuti byly právě tak obdivuhodny jako jeho výtvory vědecké. Snad bylo by nejsprávnější měřiti vědeckou i karakterní velikost Mistra - neboť jím byl v celé vroucí a zákonné kráse tohoto slova, z něhožto vyzařuje lesk sugesce - oním nesporným a vzácným zjevem, že svou vědu, odbornou, samosprávnou, odtažitou a školskou, odkloněnou od života a propadlou kletbě hluché samostačnosti, dovedl povznésti vysoko nad oblast ryze naukovou, že učinil ji přímo orgánem národního svědomí, nepodplatným a neodvislým tribunálem