Z dějin české literatury - str. 299 | Digitální knihovna Arna Nováka

(následující text neprošel korekturou po OCR)

29\1

smrti všecky žily dlouho ještě chvěly se v ohlasu blaže'losti posledního okamžení, podobně k tomu jako zvuk posledního udeření křesfanského zvonu bezkonečně doznívá v temných horách libanonských. Věrná Per! nepoušti jej ze svého objetí. Ona vášnivě tiskne k srdci chladnou mrtvolu milencovu, polévajíc ji hořkými slzami; její žhoucnost rozhřívá mramorovou jeho povrchnost, a c}1ladná mrtvola ještě pociťuje lásku na povrchnosti své. Udy jeho zmodraly, tělo již odpadává od kosti, ale Peri vždy ještě s ním se nerozlučuje. Ona tajně drži v rukou pomíjitelné ostatky milovaného člověka a tiskne je k bi . lým jak mléko ňadrům svým. Ona ni! v Lze se snadno dohadnouti, co upoutalo Svatopluka Cecha na této východně romantické látce, když ji ve volném zpracováni Senkowského nalezl ve výborném Zapově časopise předbřeznovém. Zářil z ni orielJt oněmi okouzlujícimi barvami, které tolik milovalo Cechovo mládí: arabský hrdina a syrská královna duchů nesli s sebou zároveň ovzduší bohatýrské epiky i čarovné báchorky; chmurná hrůza pouště střidala se tu se smyslnou nádherou rozkošnického paláce královny duchů, jejž Senkowski dovedl vyllčiti s malebnou suggestivností; něžná výmluvnost milujíc! ženy doplňovala zde prudký

[na začátek stránky]

Z dějin české literatury - str. 299

Odkazy

Soubory