(následující text neprošel korekturou po OCR)
III. ANNA Z ROŽMBERKA Obrázek staré české šlechtičny, rytý do dřeva pro potěšení všech dobrých a křesťanských duší. (1902.) Bsemnictví českému šestnáctého věku chybějí dva nejvíce žádoucí a nejvíce sladké dary: poesie a žena. Celý svět se míhá v masopustním průvodě literatury tohoto nepokojného století: kněží všech církví a všech sekt, císařské vojsko a loupeživí lanoknechti; turečtí bojovníci s půlměsícem na praporcích a koňským ohonem na turbanech i křesť~nští rytíři, hledající slávu jména božího; potutelní mastičkáři vykřikující výbornost svých herbářů i apaték domácích i zamyšlení hvězdáři, nesoucí pranostiky pod paždím; 2Jběhlí studenti, přestrojení do šatů z ~atinské komédie, i učení knihtlačitelé s Hsy a s pohybHvými písmenkami v náručí, ke konci čarodějníci, černokněžníci a čerti; průvod jde s hlukem a okázalostí, křičí, zpívá, volá, do českých vět mísí floskule latinské, německé i italské, ale okna, za kterými sedávají krásné paní a slečny, jsou tmava a zavřena. Žena nenaslouchá a nechce naslouchati této zmatené a marné vřavě. Věnuje-H však poněkud zájmu také psanému slovu, jeví se zcela jinou,než si ji spisovatelé bláhového a vášnivého tohoto století představovaH. Lutherští kazatelé i skladatelé katolických postil, helvetští mravokárci i přísní kněží z Jednoty horlili proti "marnosti žen a panen", a zachované dopisy českých žen z věku šestnáctého ukazují nám spořivé a rozvážné· hospodyně. Humanističtí učenci, znající Venuši i Evu jen z latinských knih a přeplněných komentářů, kre 31