Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Výbor ze studií a podobizen - str. 28

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Výbor ze studií a podobizen. V Praze : F. Topič, 1928. (Sbírka souvislé četby školní ; 67)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

z Veleslavína a Bohuslav Balbin nebo JOBef Dobrovský a Josef Jtmgmann; je-li u oněch kritika skryta v poznámkáoh historickýcht zastírají ji u těchto výklady filologické - u Blahoslava dlužno vyjmouti ji ze spisů obojího cizut jako vůbec bývá mezi kritiky období humanistického.

Pozornější čtenář spisů Blahoslavových, budttež jakéhokoliv obsahu a poeházejtež z kterékoliv jeho fázet vycítí z nich vyhraněný temperament kritický. Jan Blahoslav si nejčastěji ozřejmuje správnost názoru neb výrazu tím, že posoudí a zhodnotí pojetí a podání nesprávné a to nikoliv jako cosi neosobního, nýbrž jakožto znak povahy spisovatelovy. Jest v tom kus temperamentní záliby pro pole. miku, ale Blahoslav neprovádí ji samoúčelně, nýbrž aby sám dospěl vyvrácením omylů pravdy be1lpečnější. Vypořádávaje se takto s odpůrci, jejichž soudy pokládá za škodlivé, i s předcihůdci, které míní doplniti názorem zralejším a přesnějším, projevuje Blahoslav dvojí rys, jenž jej řadí v nejtěsnější blíZlkost slovesných kritiků modernícih. Stačí přečísti v šesté knize "Gramatiky" několik skvělých a hut. ných listů, věnovaným rozsouzení řady českých spisovatelů, jmenovitě bratrských a humanistickýcht aby vysvitla tato dvojí vloha: proměniti kritický soud v životnou karakteristiku a uhodnouti povahu některého a~tora rozborem jeho slohu a formy. Arciť sloh a forma nejsou pro Blahoslava ani v hudbě, ani v básnictvít ani v umění kazatelském čímsi absolutním; vždy táže se humanistický estetik, pokud sloh hoví jeho ideálům díla slovesného a hudebního. Ač v názorech těch závisí namnoze na mechanické a imitační krasovědě vlašsko-italské renesancet neupadá přece v čiré utilitář· ství a v plytký racionalismus: po umělci požaduje vedle učení a cvičení také vrozenou schopnost, a básnické i hudeb· ní dílo má podle jeho názoru netoliko "rozumově učiti a citově hýbati i ponoukati", ,nýbrž zároveň "zplozovati libost smyslovou" - jaká "prostrannost a volnost" pojetí v době, kdy se ktasovědné přemýšlení vyčerpávalo stude· nou kázní pravidel a předpisů o napodobě a o rozumových předpokladech a záměrech!

28

[na začátek stránky]