(následující text neprošel korekturou po OCR)
celou Evropu a velký kus Asie. Promyšlené
;r;řizeaf.poc1fizující každého jednotlivce svrchovanosti
't.tátiI4obepialo ielezným kruhem celý svět. Od
- Rek6 naučili se Rímané mudrctvi i básnictví;
jeJiob bohy a bohyněmi vykrášliIi svoje náboženství,
Od nich přijali smysl pro souměrnost, pro krásu
tvaru, pro hudbu řeči.
Na trOně, vybojovaném v občanských
zápasech, sedí velký panovník, císař Augustus, jenž
touží, aby národ pochopil všecky výhody míru,
klidné vlády občanského souladu. Jest dosti
vzdělán osvětou řeckou, aby věděl, že básnictví pO.
sobí na mysl národa kouzelnou mocí. Ve velmi
nadaném, vzdělaném a ušlechtilém synu rolníkově
se severní Italie nachází básnického hlasatele svých
zásad, a dila, která jasný a líbezný VergiIius,
básník "Aeneidy", vytvořil, stala se nejen věčnými
pomníky vznešeného ducha císařova, nýbrž i
národního ducha římského.
Od severních národO germánských byla
mocná říše římská ztroskotána, avšak její duch a její
jazyk zOstaly nesmrtelnými. Církev křesťanská
nejprve nepřítelkyně, pak dědička říše římské,
učinila latinu svou řečí a naučila jí všecky nově
pokřtěné národy. Posud téměř každý vzdělanec
zná latinsky a čítává se zálibou římské spisovatele.
Ale církev uchovala i římského ducha. Naučila
se od císařství jeho pevnému a dOmyslnému zří·
zení, jímž rovněž obepiala celý svět. Přijala
císařskou myšlenku podřízenosti jednotlivcovy vdči
svrchovanosti celku. Oblíbila si po římském vzoru
básnictví, jež jest zdrojem životní moudrosti,
mrav
15
[na začátek stránky]
