(následující text neprošel korekturou po OCR)
ÚVOD. K básnictví, k literatuře, k slovesnému umění přistupuje. valná většina čtenářů s radostnou důvěrou, se srdečnou láskou, ba se zbožnosti; škola i kniha, běžná tradice a hlavně vnitřní potřeba vychovaly tento vztah, jemuž nedovede ubližiti ani občasné zklamání, provázející bezděky čtení děl literárních. Bylo by však příliš smělé, kdybychom se odvážili tvrditi, že podobné city chovají i vzdělaní čtenáři ke kritice, jež bývá občas nazývána nevlastní sestrou poesie neb blahosklonně poctívána hodnosti desáté Musy. Právě naopak: často ti, kdož se honosí, že milují poesii a písemnictví vůbec láskou zvláště hlubokou a vroucí, hledívají na kritiku a snad ještě více na kritiky s patra. Básníci sami pociťují k ·ní odpor téměř pudový. Největší básník světový Goethe, mezi jehož pozdními statěmi najde se nejedna úvaha, plná povznesené moudrosti kritické, napsal v mladosti pověstný verš: .,Zabte toho psa, j.est to recensent!" Z básní Jaroslava Vrchlického, jehož neobyčejná kultura slovesná projevila se hoj 5