(následující text neprošel korekturou po OCR)
však od nejstarších dob pouze do nastoupení rodu habsburského na český trůn. Neunavného sběratele a důmyslného kritika doplňuje mistr dějepisného podání, skvělý to vypravěč událostí i psychologický karakteristik jejich strůjců í s nimi jde ruku v ruce umělec komposice a pravý klasik klidného a mohutného slohu. J estlíže oddíly o nejstarších dějinách pro romantičnost názoru a nedostatek střízlivé kritiky zastaraly, zachovávají si vrcholné a do široka rozpředené partie o husitství a Jednotě bratrské stále svou cenu. Celistvosti dodává historické skladbě Palackého názor filosofický, velmi jasně a důtklivě vyjádřený. Dějiny národa českého nejsou shlukem náhod, mechanických sil a hmotných podmínek, nýbrž uskutečněním plánu božského. Od pradávna zápasí v nich Slovanstvo, nositel svobody a humanity, s Germánstvem, představitelem hmotné síly arozpínavého násilí; od husitských dob přistupuje ktomu konflikt svobodného poznání církevní a státní autority. Jest možno pochybovati, na které straně spatřoval Palacký budoucí vítězství? Nemohl považovati svůj úkol za skončený, když ve svý<::h dějinách dával národu probuzenému životní bibli. Muž mravní rozhodnosti a tvořivé' vůle, jakým byl Palacký, přirozeně přešel od historie také do politiky, jakmile poměry k tomu dopustily. Tato možnost nadešla roku 1848, když revolucí padlo staré absolutistické Rakousko, a když zasvitla, alespoň nakrátko, možnost konstitučního života na'Parlamentním základě. Palacký ne zcela šťastně odsunul důsledný program státoprávní a pracoval ke zfederalisování Rakouska podle zásady národnostní í veden byl při tom nadějí, že nyní bude možno provésti austroslavism ; v tom směru se vyslovil také velký slovanský sjezd r. 1848, kde slovanství vystoupilo již jako síla politická. Byl v politice nemenší autoritou než v literatuře a vědě a požíval obecně čestného příjmení "Otce národa". Dostalo se mu zvláštního štěstí, že jeho politiku šířil v lidu vysoce nadaný spisovatel, zakladatel českého novinářství, Karel Havliček, jenž vždycky udeřil na pravý tón, ať jadrným politickým výkladem působil na-soudnost lidového čtenářstva, ať voltairovským vtipem satirikovým, neš~třícím ani státních ani církevních